Navrhovaná právní úprava spočívá ve změně odst. 4 § 971 občanského zákoníku a navrácení pravomoci rozhodovat diagnostickým ústavům, rozhodovat o umístění nebo přemístění dětí v ústavní nebo ochranné výchově. Ve svém důsledku, dle Výboru Asociace Dítě a Rodina, přinese pozměňovací návrh více negativních než pozitivních dopadů na životy ohrožených dětí.
Shrnutí stanoviska „Proč by se neměla vracet diagnostickým ústavům pravomoc umísťovat a přemísťovat děti“
(převzato od Asociace Dítě a Rodina; poziční dokument organizace Lumos)
- Poslankyně Válková přichází s pozměňovacím návrhem k novele občanského zákoníku. Podle návrhu by namísto soudů měl rozhodovat diagnostický ústav o tom, v kterém konkrétním dětském domově, dětském domově se školou či výchovném ústavu budou žít děti, kterým soud nařídil ústavní výchovu.
- Vážíme si zájmu poslankyně Válkové o osud ohrožených dětí. Návrh však doporučujeme nepřijímat.
- Jistý počet dětí aktuálně zřejmě kvůli pomalému rozhodování soudů pobývá v diagnostických ústavech déle, než je nezbytné. To by se mohlo změnit, kdyby o přemístění těchto dětí do koncového zařízení rozhodoval diagnostický ústav. Existují však jiná vhodnější řešení přetíženosti opatrovnických soudů, které nemají negativní dopady na děti jako přenesení zodpovědnosti za rozhodování o umísťování a přemísťování dětí na diagnostické ústavy (viz níže). Patří mezi ně:
- Posílení kapacit opatrovnických soudů.
- Omezení jiné agendy, které má výrazně menší dopady na životy dětí – soudy například rozhodují o výši kapesného dětí rozvedených rodičů v řádu desetikorun.
- Zpoplatnění některých dosud bezplatných úkonů v rámci opatrovnického soudnictví. Tím by se taktéž omezilo prodlužování soudních sporů rodiči s negativními dopady na děti.
- V důvodové zprávě uváděné argumenty pro přenesení zodpovědnosti za rozhodování o umístění dětí na diagnostické ústavy jsou z velké části nepodložené, nebo je dokonce dostupná data zcela vyvracejí:
- Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že se aktuálně dětem, které ji potřebují, nedostává potřebné diagnostiky, nebo že jsou děti umísťovány do nevhodných zařízení. Orgány sociálně-právních ochrany dětí provádějí před podáním návrhu soudu komplexní vyhodnocení, pořádají případové konference s účastí dalších odborníků, v případě poruch chování využívají služeb středisek výchovné péče či přímo diagnostických ústavů (podrobně viz str. 4). Nelze tak akceptovat argument z důvodové zprávy, že „V praxi tak zhodnocení závažných poruch chování může záviset pouze na neodborném laickém odhadu pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí či soudu.“
- Data ze Statistické ročenky školství vyvrací tvrzení:
- že jsou kvůli pomalému rozhodování soudů diagnostické ústavy přeplněné, ve školním roce 2014/2015 byla obsazenost 80 % a každý den téměř 100 lůžek volných.
- že by děti pobývající v dětských domovech se školou nemohly kvůli pomalému rozhodování soudů pokračovat ve středním vzdělávání.
- Negativní dopady přenesení zodpovědnosti za rozhodování o umístění a přemístění všech dětí v síti školských zařízení na diagnostické ústavy převažují nad potenciálními přínosy této změny:
- Rozhodování diagnostických ústavů, které probíhá formou správního řízení, nabízí výrazně méně prostoru pro ochranu práv dětí než soudní rozhodování.
- Dětem škodí změny umístění, potřebují stabilitu. V případě přijetí pozměňovacího návrhu hrozí, že některé děti zažijí další umístění navíc – pobytu v diagnostickém ústavu. To se týká zejména dětí bez závažných poruch chování, které jsou aktuálně umísťované soudy přímo do dětských domovů. Předložený návrh sice umožňuje, aby byly tyto děti diagnostickým ústavem umístěny přímo do dětského domova bez nutnosti diagnostického pobytu, avšak zda se tak stane, záleží výhradně na posouzení ředitele diagnostického ústavu. Pobyt v diagnostickém ústavu přitom pro tyto děti může být rizikem, protože v něm pobývají společně s dětmi a mladými lidmi se závažnými poruchami chování.
Celý text ke stažení zde: lumos_diagnosticke_ustavy-002
